Kam umístit prvky krajiny: praktický přístup k mapování a stanovení priorit

Nařízení o obnově přírody vyžaduje obnovu rozmanitých krajinných prvků v oblastech s intenzivním zemědělstvím. Tento abstrakt z praxe poskytuje pokyny k tomu, kde by měla být obnově věnována přednost.

Vyvinuli jsme univerzální, víceúrovňový přístup k mapování a měření stávajících krajinných prvků v zemědělské krajině; rozdělili jsme krajinné parcely do pěti typů, od „jednoduchých“ po „složité mozaiky“; a stanovili jsme priority konkrétních lokalit pro obnovu na místní úrovni se zaměřením na oblasti s nižším produkčním potenciálem a oblasti s vyšším rizikem eroze.

Tento přístup by měl pomoci odborníkům v praxi, krajinářským plánovačům a správcům tím, že jim poskytne jasné prioritní oblasti pro cílené financování, plánování a monitorování krajinných prvků.

Pro zemědělce spočívá praktický nápad v tom, umístit nové nebo rozšířené krajinné prvky tam, kde to ekonomicky „bolí nejméně“ (nižší produkční potenciál) a kde to z hlediska životního prostředí „pomáhá nejvíce“ (oblasti náchylné k erozi).