Luštěniny v Evropě 21. století: jaké místo zaujímají v současných a budoucích zemědělských a potravinářských systémech? Jaké nové výzvy to přináší pro výzkum?

Intenzifikace zemědělství, která začala v 50. letech, vedla celkově k úbytku pěstování luštěnin, které dnes představují méně než 3 % hlavních plodin ve Francii i v Evropě. Luštěniny však mají několik výhod: (i) jako zdroj rostlinných bílkovin pro lidskou výživu i krmení zvířat, (ii) jako rostliny vázající dusík ze vzduchu, které vyžadují méně dusíkatých hnojiv, a (iii) jako plodiny přispívající k diverzifikaci v zemědělských systémech. Analýza systémů produkce semenných a pícních luštěnin ve Francii ukazuje, že různé faktory brzdící zavádění těchto plodin souvisejí s procesem „uzamčení“ dominantního sociálně-technického zemědělského režimu. Luštěniny by však mohly hrát významnou roli v agroekologickém přechodu k udržitelnějším zemědělským, potravinovým a energetickým systémům. Ekonomický přístup využívající víceúrovňový přístup teorie přechodů umožnil identifikovat cesty k odblokování produkce luštěnin. Na základě této analýzy byly identifikovány čtyři hlavní skupiny výzkumných otázek týkajících se (i) analýzy blokád a identifikace pák pro přechod k systémům s větším podílem luštěnin, (ii) identifikace nových a diverzifikovaných odbytišť pro luštěniny v rámci udržitelného potravinového řetězce, (iii) hodnocení a zlepšování ekosystémových služeb poskytovaných luštěninami na úrovni pěstitelských systémů a území a (iv) optimalizace pěstování luštěnin v rámci komplexního přístupu k ekologické intenzifikaci.