Přirozená rozmanitost pícninových trav: genetický zdroj, který je třeba lépe poznat, chránit a zhodnocovat od místní až po kontinentální úroveň

Krmné traviny jsou již několik desetiletí předmětem šlechtitelských programů, jejichž cílem je poskytnout osivo s vysokou agronomickou hodnotou pro zakládání dočasných luk. Rozmanitost těchto druhů vyskytujících se v přírodních loukách poskytla genetický materiál, který umožnil zahájit první šlechtitelské programy a následně pravidelně obohacovat šlechtitelské fondy. Za tímto účelem byly na rozsáhlých územích provedeny kampaně zaměřené na sběr přírodních druhů. Ukazujeme, že přirozená rozmanitost pícninových trav zůstává i nadále významným genetickým zdrojem, zejména s ohledem na potřebu reagovat na nové agroenvironmentální výzvy. Prostorové rozložení této rozmanitosti je nastíněno ve třech geografických měřítkách (místní, regionální a kontinentální) a jsou diskutovány způsoby jejího sběru. Zdůrazňuje se význam zachování této přirozené rozmanitosti in situ. Ukazuje se, že sbírky center genetických zdrojů mohou poskytnout podklad pro vývoj modelů umožňujících vyhodnotit potenciální rizika, která ohrožují zachování přirozené rozmanitosti in situ. Tyto různé body jsou rozvedeny na základě dvou studií rozmanitosti anglického rajgrasu, z nichž jedna je na místní úrovni a druhá kombinuje regionální a kontinentální úroveň.