Systémy kombinované rostlinné a živočišné výroby pro efektivní využití dusíku

Systémy zemědělské výroby se výrazně zintenzivnily, specializovaly a soustředily v oblastech, které se samy o sobě také výrazně specializovaly. Tento vývoj odpovídal ekonomické logice v období nízkých cen energie, kdy byly environmentální otázky ignorovány. Dnes se tato území potýkají s degradací svých ekosystémů, která se projevuje zhoršením kvality vody a půdy či úbytkem biologické rozmanitosti. Zejména oddělení chovu zvířat od zemědělských ploch vede k významným emisím reaktivního dusíku. Systémy kombinující rostlinnou a živočišnou výrobu nabízejí příležitosti ke zvýšení účinnosti využívání dusíku v zemědělských systémech prostřednictvím optimalizace ekologických interakcí a recyklace živin a tím, že produkční systémy více opírají o využití obnovitelných zdrojů. Tento článek zkoumá možnosti rozvoje inovativního systému polykulturya chovu, která umožňuje omezit používání syntetických minerálních hnojiv díky plošnému pěstování luštěnin a recyklaci chovních odpadů a zachovat dusík v rámci těchto systémů volbou osevních postupů zahrnujících louky nebo jiné pícniny. Tyto komplementární vztahy mezi živočišnou a rostlinnou výrobou je třeba hledat na různých organizačních úrovních, od jednotlivých hospodářství přes skupiny vzájemně spolupracujících hospodářství až po regionální či dokonce národní úroveň.