Experimentální přístup k prodloužení střídání plodin a zavádění travnatých pásů v polních plodinách s cílem maximalizovat přínosy rostlinné a mikrobiální biodiverzity

V současném kontextu podpory pěstování energetických plodin má řepka řadu předností jako zdroj alternativní biomasy pro výrobu motorových paliv, například ve formě diesteru, a plocha jejího pěstování v posledních letech velmi výrazně vzrostla. Řepka je však plodina vyžadující značné množství vstupů, zejména fytosanitárních přípravků, a v kontextu udržitelnosti pěstitelských systémů musí být začleněna do osevního postupu s delším cyklem než 2 nebo 3 roky. Ve střídání plodin řepka–pšenice–ječmen, které se převážně praktikuje v Lotrinsku, již byly skutečně zjištěny četné problémy s odplevelením. Prodloužení osevního postupu je základním principem, který umožňuje bojovat proti plevelům narušením jejich reprodukčního cyklu a proti škůdcům, kteří tak již nenacházejí svou hostitelskou rostlinu. Tuto zemědělskou praxi lze tedy považovat za alternativu k používání fytosanitárních přípravků, která umožňuje výrazně snížit rizika pro životní prostředí. Diverzifikace plodin v osevním postupu také umožňuje střídat požadavky na minerální živiny, a tím zachovat úrodnost půdy. Kromě toho může výsadba okrajových pásů s kvetoucími bylinami podél hranic polí podporovat užitečný hmyz a tím zlepšit kontrolu škůdců.