Vytvoření ideotypu odrůd jabloní pro agronomicky výkonné sady s nízkými vstupy

Pěstování ovoce v současné době čelí řadě rostoucích tlaků, které ohrožují jeho výkonnost. Je třeba zahájit zásadní reformu pěstitelských postupů, a to za spolupráce genetiků a šlechtitelů, agronomů, patologů, fyziologů, modelářů, ale také socioekonomů a zástupců odvětví ovocnářství. Zejména je nutné přehodnotit koncepci odrůdových ideotypů prostřednictvím komplexního přístupu, v jehož rámci je odrůda zasazena do svého prostředí, kde je vystavena pěstitelským postupům a různým ošetřením a zásahům, a to v rámci komplexní interakce, kterou je třeba optimalizovat, aby bylo možné reagovat na různé ekonomické a environmentální výzvy. V tomto článku se pokoušíme vyzdvihnout několik klíčových myšlenek, které jsou základem výzkumu prováděného v INRA a které umožňují přistupovat ke třem úrovním složitosti, které je třeba zohlednit při vytváření ideotypů: (i) kombinovat příznivé alely několika genů pro každý znak, (ii) kombinovat několik znaků, jejichž genetická determinace nebo fyziologie se mohou ukázat jako protichůdné, (iii) hledat příznivé synergie mezi genetickým potenciálem, vlivy prostředí a pěstitelskými postupy.