Fenotypová a genotypová charakterizace a korelační analýza panelu diverzity hrachu (Pisum sativum L.)

Byla provedena fenotypová a genotypová charakterizace s cílem posoudit dědičnost, variabilitu a stabilitu výnosu semen genotypů hrachu používaných v šlechtění za účelem rozšíření plochy pěstování hrachu. V letech 2019 a 2020 byl v Srbsku a Belgii pomocí rozšířeného blokového uspořádání zkoumán evropský panel diverzity hrachu, zahrnující genotypy ze Severní Ameriky, Asie a Austrálie, který se skládal z odrůd, šlechtitelských linií, hrachu a místních odrůd. Nejvyšší dědičnost byla zaznamenána u hmotnosti tisíce semen; nejvyšší variační koeficient byl u výnosu semen. Nejvyšší kladná korelace byla mezi počtem semen na rostlinu a počtem lusků na rostlinu; nejvyšší záporná korelace byla mezi výnosem semen a obsahem bílkovin. Hierarchické shlukování rozdělilo genetický materiál hrachu podle účelu využití a typu. Různá seskupení místních odrůd, šlechtitelských linií a odrůd, jakož i druhů pícnin, zahradního a suchého hrachu, získaná analýzou hlavních komponent, potvrzují, že došlo k zjevnému snížení podobnosti mezi genotypy, což lze vysvětlit jejich odlišným účelem. Šlechtění hrachu by se při výběru vysoce výnosných genotypů mělo zaměřit na znaky s konzistentní dědičností a pozitivním vlivem na výnos semen a na umožnění širšího využití hrachu v různých systémech zemědělské výroby.