Fenotypová variabilita a lokusy kvantitativních znaků pro odolnost proti jižní antraknóze a hnilobě jetele u jetele červeného

Jetel luční (Trifolium pratense L.) je důležitá pícní luštěnina mírného pásma, která je ceněna zejména pro svůj vysoký výnosový potenciál a vysokou kvalitu píce. Navzdory značnému pokroku v šlechtění v posledních desetiletích je neustálé zlepšování odrůd zásadní pro zajištění stability výnosů s ohledem na nově se objevující choroby nebo měnící se klimatické podmínky. Vysoká genetická rozmanitost přítomná v ekotypech, místních odrůdách a kultivarech jetele lučního představuje neocenitelný, avšak často nevyužitý zdroj pro zlepšování klíčových znaků, jako jsou výnos, kvalita a odolnost vůči biotickým a abiotickým stresům. Sbírka 397 akcesí červeného jetele byla genotypována pomocí metody genotypizace sekvenováním (genotyping-by-sequencing) na základě sdružených vzorků, přičemž na každou akcesi připadlo 200 rostlin. Odolnost vůči dvěma nejvýznamnějším chorobám v pěstování červeného jetele, jižní antraknóze způsobené Colletotrichum trifolii a hnilobě jetele způsobené Sclerotinia trifoliorum, byla hodnocena pomocí inokulace postřikem. Průměrná míra přežití u jižní antraknózy činila 22,9 % a průměrný index odolnosti proti hnilobě jetele byl 34,0 %. Analýza asociace v rámci celého genomu odhalila několik lokusů významně spojených s odolností proti jižní antraknóze a hnilobě jetele. Většina těchto lokusů se nachází v kódujících oblastech. Jeden lokus kvantitativního znaku (QTL) na chromozomu 1 vysvětloval 16,8 % variace v rezistenci vůči jižní antraknóze. U odolnosti proti hnilobě jetele jsme identifikovali osm QTL, které dohromady vysvětlují 80,2 % celkové fenotypové variability. SNP spojené s těmito QTL představují slibný zdroj pro selekci podporovanou markery v rámci stávajících šlechtitelských programů, což usnadňuje vývoj nových kultivarů s vyšší odolností proti dvěma ničivým houbovým chorobám jetele červeného.