Uhlíkové zemědělství a agrolesnictví: směry politiky EU

Integrace agrolesnictví do uhlíkového zemědělství zvyšuje odolnost vůči klimatickým změnám a podporuje biologickou rozmanitost, přičemž navrhované certifikační systémy EU v rámci CRCR motivují k jeho zavádění. Současná podpora z programu PAC je stále omezená, avšak financování základního odběru vzorků půdy (rok 0), výsadby stromů (rok 1) a dlouhodobého agroklimatického hospodaření (roky 2–5) může umožnit přechod k dobrovolné nebo zákonné certifikaci uhlíkové stopy od 6. roku. CRCR stanovuje 16 kritérií, včetně monitorování, aby nedocházelo k nepříznivým dopadům na vodu, znečištění, biologickou rozmanitost a cíle oběhového hospodářství, a zároveň prokazuje souběžné přínosy pro obnovu ekosystémů. Z těchto opatření těží silvopastorální, silvoarabilní a městské agrolesnické systémy – jako jsou domácí zahrady a mezipěstování v sadech. Výzvy spojené s monitorováním sekvestrace uhlíku v půdě a snižování emisí skleníkových plynů (např. N₂O, CH₄) jsou řešeny pomocí biogeografických modelů. Systém LPIS identifikuje způsobilé pozemky a uhlíkové kredity mohou odměňovat systémy s vysokou biologickou rozmanitostí, což podpoří jejich rozšíření na marginálních a degradovaných půdách.