Bílý jetel jako živý mulč v evropských systémy pěstování plodin

Jetel bílý je dobře přizpůsobená trvalka, která se v evropských zemědělských systémech využívá jako živý mulč. Vyznačuje se vláknitým kořenovým systémem, má životnost 4–5 let a náklady na osivo jsou u něj přiměřené (3 kg/ha). Je přizpůsoben vlhkým, kyselým a dobře odvodněným půdám, avšak při samostatném pěstování vykazuje nízkou vitalitu, což s sebou nese riziko neúplného pokrytí půdy. Mezi odrůdy patří trpasličí, drobnolisté, plazivé, střední (Hollandicum) a obří (Ladino) typy, které se liší hustotou výhonků a růstovým habitem. Je citlivý na sucho a nedostatek světla a v mírných podzimních měsících může vyžadovat péči v zimních obilovinách. Lze jej chemicky hubit, zejména pomocí sulfonylmočovin, a působí jako falešný hostitel pro broomrape, čímž snižuje životaschopnost parazita. Tabulky podrobně popisují přizpůsobení půdě, sezónní dynamiku růstu (silný růst na jaře a na podzim, citlivost na sucho v létě) a obtížnost chemické kontroly (snadná u řepky, obtížná u pšenice a kukuřice). Vhodná po celý rok v celé Evropě bez specifických požadavků na vybavení nebo načasování.