Zásady navrhování systémů mezipěstování s ohledem na efektivní využívání zdrojů

Systémy mezipěstování zvyšují efektivitu využívání zdrojů díky výběru komplementárních druhů, přičemž se zaměřují na využití světla, dusíku a vody. Mezi základní principy patří sladění vegetačních cyklů, optimalizace způsobů výsevu (jedno- nebo dvounásobný výsev, střídavé řádky) a úprava hustoty porostů – u pšenice na 50–75 % úrovně při monokultuře, u luštěnin pro fixaci dusíku nebo pro zrno. Doporučení upřednostňují odrůdy pšenice odolné proti poléhání s vysokým obsahem bílkovin a robustní luštěniny, jako je hrách nebo bob. Použití hnojiv je minimalizováno, aby se vyrovnala konkurence. Cíle zahrnují zlepšení stability výnosů, potlačení plevele, soběstačnost v dusíku a dvojité pěstitelské cykly ročně. Praktické příklady zahrnují aditivní mezipěstování tvrdé pšenice s hrachu a substitutivní mezipěstování tvrdé pšenice s bobu.